Problematika diagnostiky starších vozidel

V tomto článku bychom Vás chtěli seznámit s problematikou diagnostikování starších vozidel, zejména těch, které ještě nepodporují diagnostickou normu OBD2. Mnoho zákazníků, ale i mechaniků osobních nebo nákladních (včetně užitkových) motorových vozidel se ještě stále poměrně často setkává s problémem, kdy je třeba „napíchnout“ a vyčíst paměť závad u staršího vozidla. V tomto okamžiku zjistí, že dané vozidlo nemá standardní 16 pinovou diagnostickou zásuvku OBD2, ale zcela specifickou, se kterou se zatím nesetkali...Tyto diagnostické zásuvky, které obecně nazýváme OBD1 se většinou vyskytují ve vozidlech vyrobených před rokem 2000. V této době nebyl ustanoven žádný globální standard pro diagnostiku vozidel, a tak si to každá automobilka dělala po svém. A jelikož je mnoho značek vozidel, vzniklo tím pádem i mnoho různých diagnostických zásuvek, a to nemluvě o komunikačních protokolech (ne každá diagnostika, byť na konkrétní značku vozidla, podporuje diagnostickou komunikaci se všemi typy vozidel dané značky…), no, aby se v tom čert vyznal…

Standardní OBD2 diagnostická zásuvka ve vozidle

OBD1 diagnostická zásuvka vozidel BMW v motorovém prostoru

OBD1 diagnostická zásuvka vozidel Mazda 626 v motorovém prostoru

OBD1 diagnostická zásuvka vozidel Honda ve vozidle

A takto bychom mohli pokračovat s mnohými dalšími vozidly Mercedes, Hyundai, Kia, Peugeot, Citroën, Fiat, Nissan, Opel, Renault, Toyota atd., nemluvě o nákladních a užitkových vozidlech…

Jak tedy postupovat v případě, že potřebujeme diagnostikovat starší vozidlo? Kde začít? V prvé řadě tedy musíme zjistit, zda vozidlo podporuje novou normu OBD2, podle toho můžeme usoudit jakou diagnostickou zásuvku máme hledat…Obecně lze říci, že pokud je vozidlo vyrobeno cca před rokem 2000, nebude pravděpodobně ještě podporovat OBD2 (ale, neplatí to vždy, některá vozidla již mohou podporovat tuto normu, nebo používají diagnostickou zásuvku OBD2). Vozidla vyrobená cca po roce 2000 by měla podporovat OBD2, ovšem opět některá podporují tuto normu až od r.v. 2003. Je to pouze základní rychlá orientace…

Zda dané vozidlo podporuje normu OBD II spolehlivě zjistíme, pokud najdeme štítek vylepený většinou pod kapotou motoru, viz obrázek níže.

Štítek potvrzující, že vozidlo podporuje normu OBD2

Pokud takovýto štítek nenajdeme, nemusíme ještě zoufat. Druhá varianta je ověřit si Vaše vozidlo na internetu, např. na webových stránkách:

https://www.outilsobdfacile.com/vehicle-list-compatible-obd2.php

Jestliže ani na výše uvedených stránkách v tabulce podporovaných vozidel není vůz uveden, ale má OBD2 zásuvku a je vyrobeno po roce 2004, skoro určitě bude kompatibilní s normou OBD2. V případě, že je nalezen informační štítek nebo je vozidlo uvedeno v seznamu podporujících normou OBD2, může nastat ještě jeden menší problém, a to uvedenou OBD2 zásuvku ve vozidle najít…Většinou bývá umístěna v dosahu řidiče, tj. např. pod volantem, v pojistkové skříňce, mezi sedadly, ve středovém tunelu pod plasty atp. Abychom nemuseli zdlouhavě řešit tuto hádanku, můžeme si výpomoci velmi užitečnou aplikaci pro telefony a tablety nazývající se v českém překladu „Konektor OBD“ (Vyhledávání portu OBD2? Find it!). V této aplikaci si vybereme vozidlo, u kterého chceme najít diagnostickou zásuvku, dále zvolíme typ, popřípadě model a rok výroby a poté se nám již zobrazí fotografie jak typu, tak i přesného umístění diagnostické zásuvky.

Poté už „jen“ stačí mít autodiagnostiku, která podporuje diagnostický protokol dané značky a typu vozidla, popř. u OBD1 správný diagnostický konektor a hurá do toho!

Adaptér pro starší vozidla diagnostiky Renault Clip

No zas tak jednoduché to bohužel není. Někdy je docela velký problém mít po ruce diagnostiku, která umí daný starý komunikační protokol, jež se používal v daném období na velmi krátkou, přechodnou dobu…U mnohých moderních diagnostik se sice uvádí podpora vozidel cca od roku 1996, ale faktem je, že ne vždy obsahují staré specifické komunikační protokoly dané automobilky. Pak nezbývá než hledat a zkoušet, která diagnostika umí navázat komunikaci s takovýmto vozidlem. Někdy je třeba použít nějakou historickou diagnostiku z dob „začátků“, avšak zde zase většinou nastává problém ji uvést opět do provozu, nehledě na to, že je třeba také mít správný adaptér pro starší vozidla.

Druhou alternativou je, použití tzv. multidiagnostiky, kterých je dnes již na trhu celá řada. Dle seznamu podporovaných vozidel vydaný výrobcem zjistíme, zda je naše vozidlo podporováno. Pokud ano, stačí mít vhodnou redukci z OBD2 na OBD1, nejlépe originální přímo od výrobce multidiagnostiky.

Kompletní diagnostická sada Launch se všemi adaptéry OBD2 / OBD1

Často se můžeme setkat s tím, že sice máme diagnostiku, která i podporuje komunikační protokol vozidla, ale diagnostika neobsahuje potřebné OBD2 / OBD1 adaptéry. V tomto případě jsou dvě možnosti: za prvé můžeme potřebný adaptér zakoupit samostatně přímo u výrobce diagnostiky. Musíme však počítat s vyšší cenou (cca od 1000 kč nahoru) nebo koupit neoriginální, zato však podstatně levnější adaptér např. na internetu. Mnoho lidí dává přednost levnější variantě a zde však může nastat problém s funkčností. Důvodem může být buď nekompatibilita adaptéru s diagnostickým zařízením nebo nekvalitní výroba. Bohužel na internetu lze nalézt tyto adaptéry od různých prodejců, různě (i nesprávně) zapojené (napinované). Úplně nejhorší varianta je ta, kdy se nějaký domácí kutil rozhodne, že si potřebný adaptér vyrobí doma „na koleně“ dle schématu staženého někde na internetu. Pak se také může stát, že takto vyrobený adaptér udělá víc škody jak užitku…

Pokud by už se někdo odhodlal přece jenom k tomuto kroku a měl veškeré potřebné vybavení nebo si jen chtěl ověřit správnost zapojení adaptéru, pak doporučujeme si vyhledat potřebné technické informace v profesionálních příručkách nebo programech jako např. Autodata, WorkshopData, ESI tronic…

Adaptér OBD2 / OBD1 Opel

Adaptér OBD2 / OBD1 Daewoo

Ukázka elektrického schéma v programu Autodata

U některých vozidel jako BMW a Mercedes se používají speciální adaptéry s aktivní elektronikou, kvůli přepínání komunikace na jednotlivých pinech. V případě jednoduchého adaptéru OBD2 na OBD1 je třeba počítat s tím, že se diagnostika nebude schopna spojit s některými řídícími jednotkami (systémy).

Ukázkový příklad adaptéru Mercedes s aktivní elektronikou

Ukázka jednoduchého zapojení OBD2/OBD1 adaptéru. V tomto případě jsou obsazeny všechny potřebné komunikační piny, přepínání mezi jednotlivými piny si řídí diagnostika multiplexerem (MUX).

OBD1 diagnostika blikacím kódem

U starších vozidel většinou před rokem 1996 se používala tzv. diagnostika blikacím kódem. Ta se prováděla u každé značky nebo typu trochu jinak. Bylo vždy nutné znát přesný postup pro dané vozidlo. V podstatě se prováděla některým ze tří možností, a to buď se do diagnostické OBD1 zásuvky připojil přístroj (jednoduché zařízení), který pomocí jedné až několika LED diod signalizoval, zda je v řídící jednotce uložena nějaká chyba nebo je bez chyby. V podstatě to fungovalo na principu blikání určitých LED diod v nějakém pořadí (např. 2 bliknutí červené LED, 1 bliknutí zelené LED, 3 bliknutí červené LED). Z toho se poté vyvodil číslicový kód 213. Dle diagnostické tabulky pro dané vozidlo se dle tohoto číslicového kódu vyvodila chyba, kterou ono blikání představuje. Modernější přístroje pak po připojení přístroje zobrazily přímo na displeji kód chyby v číselné podobě.

Druhá možnost byla tzv. vyblikáním chybového kódu pomocí LED diod umístěných přímo na řídící jednotce. Diagnostický mód se aktivoval potenciometrem (šroubkem) na řídící jednotce. Postup vyvození chyby z blikání je podobný jako u první možnosti.

Třetí varianta diagnostiky blikacím kódem je za pomocí kontrolky MIL (check engine) na přístrojové desce, která se aktivuje buď speciálním postupem nebo propojení určitých pinů v diagnostické zásuvce OBD1. Série krátkých a dlouhých záblesků kontrolky MIL představuje číselný kód závady.

Dnes již historická diagnostika V.A.G. 1552

Řídící jednotka motoru vozidla Nissan s diagnostikou OBD1 (pomocí blikacího kódu)

Svítící kontrolka „Check Engine“ neboli MIL na přístrojové desce, jedna z možností diagnostiky blikacím kódem

V některých případech se můžeme setkat s tím, že ať děláme co děláme, vozidlo nelze diagnostikovat. Důvodů může být více a přijít na příčinu většinou nebývá jednoduché. U většiny diagnostických zařízení se při neúspěšném pokusu navázání komunikace s vozidlem, resp. s řídící jednotkou zobrazí hlášení např. “Communication error“ – chyba komunikace nebo „Failed communication“ – komunikace selhala atp. Zárověň se zobrazí hlášení, že máme zkontrolovat zda:

- je diagnostický kabel správně zastrčen do zásuvky vozidla

- je zapnuto zapalování

- je zvolena správná značka, typ, rok výroby a sytém vozidla

Pokud jsme si jisti, že výše uvedené požadavky jsou splněny, a přesto nelze s vozidlem navázat komunikaci, mohou být dva důvody. První je ten, že diagnostické zařízení vozidlo anebo jeho systém nepodporuje a druhý, že je ve vozidle někde problém, který neumožňuje navázání komunikace. Příkladně to může být poškozena nebo zničená řídící jednotka daného systému nebo poškozený svazek kabelového vedení. Jestliže máme podezření na nefunkčnost některé řídící jednotky, můžeme tuto řídící jednotku otestovat samostatně tzv. „napinováním na stole“. Řídící jednotku je nutno z vozidla demontovat a dle schématu, které můžeme nalézt v opravárenských příručkách nebo speciálních programech (Autodata, Workshop Data atp.) ji na stole zapojíme a otestuje na funkčnost.

„Napinovaná“ řídící jednotka motoru pro testovací účely

„Napinovaná“ řídící jednotka airbagu pro testovací účely

V některých případech je však nutno propojit mezi sebou více řídících jednotek nebo systémů (některé řídící jednotky vyžadují propojení např. přes centrální sběrnici CAN Gateway nebo BSI atp.). V tomto případě můžeme například použít buď speciální kabelový svazek nebo profesionální zařízení Easy Connect. Toto zařízení má obrovskou výhodu v tom, že lze jednoduše napinovat nebo připojit v podstatě jakoukoliv řídící jednotku z vozidla.

Speciální kabeláž na propojení různých řídících jednotek „na stole“.

Profesionální zařízení Easy Connect na propojení různých řídících jednotek „na stole“